From the Ugly Duckling into a Swan - 9. díl

3. prosince 2013 v 17:58 | Ver* |  From the Ugly Duckling into a Swan

Title: From the Ugly Duckling into a Swan
Author: Ver*
Part: díl 9.


Ode dne, kdy jsem se dozvěděla, že jsem těhotná uběhl už týden. Nikdo o tom, že v břiše nosím malého nebo malou Styles nevěděl a nejspíš jsem zatím neměla odvahu to někomu říct. Navíc jsem se rozhodla, že si to nechám. Stejně už by bylo pozdě.
Příznaky těhotenství byly fakt rapidní. Raní nevolnosti, které jsem před Sophie musela skrývat byly čím dál tím větší, každou chvíli se mi chtělo zvracet a když ne, měla jsem chuť jíst jako prase. Moje chutě se opravdu hodně projevovaly. V jednu chvíli jsem chtěla strašně jíst něco pálivého a za chvíli mi z myšlenky na to, že bych měla něco pálivého sníst bylo neskutečně blbě. Musela jsem si koupit nový šatník, protože moje kalhoty, které jsem ještě nedávno oblékla už mi byly jaksi malé. Musela jsem taky změnit styl stravy a oblékání, protože jsem se bála, i když zatím dost zbytečně, že by někdo viděl moje pomalu ale jistě rostoucí břicho.

"Aly?" Zamával mi před nosem Niall, když jsem tak zamyšleně hleděla z kavárny. Zrovna se totiž vrátili z focení z New Yorku a malý blonďatý slaďoušek se rozhodl mě pozvat ven. "Promiň, říkal si něco?"
"Kde lítáš? Já si s tebou chtěl promluvit, ne se dívat na to, jak hypnotizuješ výlohu a cucáš citron." Zarazila jsem se. Cože? Jak jako cucám citron?
Ale opravdu, že jo. Podívala jsem se na svou ruku, ve které jsem držela citron, který už v sobě neměl skoro ani kapku šťávy.
"Omlouvám se, Nialle." Podívala jsem se omluvně a odložila citron. "No, tak povídej. Jak bylo v New Yorku? Šlo focení dobře? A co ostatní? Jakto, že tu nejsou s tebou?" Vychrlila jsem na něj hrozně moc otázek, abych ho ujistila, že vnímám. Pousmál se. To bylo dobré znamení, že je mi odpuštěno.
"V New Yorku to bylo úžasné," začal a mě to překvapivě docela i zajímalo. "Nejdříve jsme se fotili sami. Potom tam ale přišli dost krásný modelky," zasmál se, ale já se trochu napjala. Představa, jak po městě budou vylepené plakáty Harryho a nějakých modelek nalepených na něm mě dost dráždila. Musela jsem se nadechnout, abych se uklidnila a poslouchala ho dál. "Když jsme dofotili, jeli jsme dělat rozhovor. Měla si vidět ty fanynky," začal se smát. "Když jsme vycházeli z hotelu, skoro mi svlíkly botu." Se smíchem se napil jeho kafe, které si objednal a pak si mě prohlédl. Asi si všiml, že jsem byla docela napjatá, proto zvedl ruce, jako by se vzdával. "Aly, jsi v pohodě?"
Zakroutila jsem hlavou a nahodila úsměv, kterým jsem chtěla cokoliv skrýt. "Jasně, jasně. Neměla bych?" Snažila jsem se to zakecat a uvolnit se.

Když mě Niall doprovázel domů, povídali jsme si jako nejlepší kamarádi. Nevěděla jsem, kolik je hodin a ani jsem si nevšimla, že už jsme skoro doma. Zakecali jsme se tak moc, že jsem úplně zapomněla vnímat cestu. "Ale jak," zamračila jsem se, když jsme se objevili před mým domem a podívala se na něj nechápavě. "To Harry," kývl, aby dopověděl mou otázku. "Celou dobu nám mluvil jen o tobě, takže to, kde bydlíš bylo to nejmenší, co jsem z něj mohl dostat." Musela jsem se zasmát. Vážně o mě vyprávěl?
"Tak bychom se asi měli rozloučit." Usmála jsem se na něj a on mi úsměv opětoval. Milovala jsem jeho úsměv s ďolíčky, který jsem vídávala jen v televizi, ale naživo byl mnohem roztomilejší.
Mávla jsem mu a šla k domu, když jsem si všimla, že na schodech sedí podivná osůbka v kapuci. Zarazila jsem se trochu, protože jsem se lekla a Niall za mnou už dávno nebyl. Je to nějaký úchyl? Někdo mě přišel vykrást? Smrtka?!
"Ehm, ehm," odkašlala jsem si, abych upozornila na svou přítomnost. Když ale moje záhadná osoba zvedla hlavu, hned jsem se uklidnila a nahodila úsměv. "Harry!" Tak trochu jsem vypískla - i když to bylo dost neplánované a skočila mu kolem krku hned jak se postavil. Cítila jsem se nádherně. Když mě jeho ruce a teplo, které sálalo z jeho hrudi drželi v objetí, cítila jsem se, jako bych právě teď chtěla zastavit čas.
Nejspíš jsem ho drtila trochu více, protože se najednou rozkašlal a snažil se dostat pryč z mého sevření. Podívala jsem se na něj omluvně. "Půjdeme dovnitř?" Raději jsem rychle změnila téma a šla rychle ke dveřím.

"Takže, jak si se tu beze mě měla? Doufám, že jsem ti pořádně chyběl." Začal vtipkovat Harry, ale mě to moc vtipné nepřišlo. Jak jsem se měla? Oh, jasně. Nosim tvoje dítě a díky tomu se mi chce každou půl hodinu zvracet a moje břicho bude za pár měsíců jako nafukovací balón. "Dobře." Vypadlo ze mě jediné slovíčko. "Stalo se tu něco za tu dobu co jsem nebyl?"
"Co by se mělo stát?" Prohlédla jsem si ho a zarazila se co tím myslí. "No, slyšel jsem od Sophie, že je ti poslední dobou nějak špatně."
"To přeci neznamená, že by se mělo něco dít." Sevřela jsem pevněji hrníček s čajem. "Ale kdyby se něco dělo, řekneš mi to, že jo?" Podíval se na mě propalujícím pohledem, až mě zabolelo u srdce, že mu to nemůžu a vlastně ani nechci říct. Pousmála jsem se, abych jo ujistila. "Samozřejmě."

"Aly?" Šeptl Harry jeho milým hlasem, když jsme spolu leželi v posteli, protože se pán hrabě rozhodl u nás přespat. "Ano?" Nevím proč, ale šeptala jsem taky. "Musím ti něco říct a... nevím, jestli se ti to bude líbit." Polkla jsem a zavřela oči. O čem mi chce říct? Že se vyspal s jinou? Že se zamiloval do nějaké modelky? Ale proč mě to vlastně zajímá? Vždyť spolu nechodíme. Není to můj majetek. Z myšlenek mě ale vyvedla jeho ruka, která mě zezadu objala kolem celého mého břicha, až jsem se trochu vyděsila. "Já vím. Vím to všechno."
"Víš co?" Vyjekla jsem a posadila se, hned jsem se na něj vyděšeně podívala. Trochu jsem nechápala jeho reakci. Když to ví, měl by být v klidu a nebo na mě začít křičet, proč sebou je škubl, jako by se lekl, když jsem vyjekla?

"Já... Vím, že sis už jako malá přála, aby si měla přítele, který tě bude miovat, objímat tě, když jdeš spát, dávat ti pusy na čelo kdykoliv přijde nebo odejde, aby ti nosil snídaně do postele, aby tě konejšil, když je ti nejhůř a... já bych chtěl, aby to tak bylo i mezi námi." Posadil se a podíval se do mých, zřejmě dost vyděšených a zároveň zmatených očí. "Nechci si tě vzít, neboj se," se smíchem se na mě podíval. Asi mě chtěl ujistit, že to není žádost o ruku. To ale nevěděl, že já jsem vyděšená z jiného důvodu. "Chtěl bych jen, abych mohl vědět, že když odjedu, pořád tu na mě budeš čekat. Chci, abys byla jen má a neměl jsem strach tě tu nechat.. Chtěl bych, abys byla mou dívkou." Položil mi ruku na tvář a než jsem stačila cokoliv říct, podíval se mi do očí, sehnul se a obdařil mne polibkem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hayley* Hayley* | Web | 4. prosince 2013 v 13:17 | Reagovat

Oh...to je tak cutee..:D:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama